Historie školy
profesorka českého jazyka a dějepisu
Gymnázium Elišky Krásnohorské, Ohradní 55, Praha 4 – Michle. Jméno této školy se náhle objevilo mezi pražskými středními školami v roce 2002. Jen malá část veřejnosti věděla, že se jedná o rozšířený název Gymnázia Ohradní v pražské Michli, které mělo vybudované nezastupitelné místo mezi pražskými gymnázii. Proč tato změna jména? Jde o náhodný nápad, nebo se tím tato škola hlásí k odkazu Elišky Krásnohorské, spisovatelky, básnířky a literární kritičky 19. a počátku 20. století? Ale proč, vždyť nejen mladá generace, ale ani ti starší o této ženě téměř nic nevědí a její dílo patří pouze do literární historie. Abychom mohli odpovědět na tuto otázku, musíme podniknout malý výlet do historie.
Vznik prvního dívčího gymnázia
Eliška Krásnohorská (1847 - 1926) patřila v 19. století jen k několika ženám – intelektuálkám. Věnovala se intenzivně práci pro ženské hnutí, a když v roce 1871 založila Karolína Světlá Ženský výrobní spolek, neváhala a stala se jeho členkou. Především věnovala nejvíce usílí vzdělávání žen, nejen jako prostředku k obživě, ale jako hlavnímu cíli emancipace žen. V Rakousku-Uhersku toto právo žen na vzdělání nebylo uzákoněno, pokud existovaly nějaké kurzy, tak pouze k výchově manželek a matek.
Eliška Krásnohorská věnovala nesmírné usílí uskutečnění myšlenky založit školu pro dívky, která by odpovídala druhému cyklu klasického gymnázia, a jedno až dvouletou přípravku k přijetí na této škole. Roku 1890 po schválení potřebného zákona parlamentem byla konečně založena soukromá česká střední dívčí škola Minerva, pojmenovaná po římské bohyni vzdělání. Byly jí Zemskou školní radou pronajaty dvě místnosti u kostela sv. Vojtěcha ve Pštrossově ulici.
Další pokrok již nebylo možné zadržet, přibývalo studentek a absolventkám bylo přiznáno právo studia na vysokých školách. Roku 1914 byl škole změněn statut na městský veřejný ústav a patřila pod pražský magistrát. Od roku 1917 nesla počest své zakladatelky jméno První městské reálné gymnázium Krásnohorská. Byla přemístěna do prostor dnešní základní školy ve Vodičkově ulici.
Otevření prvního gymnázia v Praze Michli
Ve školním roce 1937/38 bylo otevřeno výnosem Zemské školní rady podle návrhu Ministerstva školství gymnázium v Michli. Úředním názvem bylo Státní československé reálné gymnázium v Praze XIV. Vzniklo oddělením pěti tříd od gymnázia v Praze XIII. Začátky byly svízelné, chyběly nejen pomůcky, ale hlavně prostory. Škole byly propůjčeny dvě místnosti ve Smetanově ulici v pokusné reformní měšťanské škole a tři místnosti ve stejné ulici č.p. 22. Občanská záložna slíbila, že postaví novou budovu. Slib byl splněn, od školního roku 1937/38 bylo možno otevřít všechny ročníky gymnázia.
Okupační léta byla obtížnou dobou pro celé naše školství, tedy i pro michelské gymnázium. Na středních školách byl neustále omezován počet studentů, zmenšoval se počet tříd. Učivo bylo nejrůznějšími způsoby oklešťováno a profesoři museli vynaložit nemalé úsilí, aby plnili své představy o středoškolském vzdělání a výchově mladých lidí a přitom se nedostali do ostrého střetu s vládnoucí mocí, jenž by mohl mít pro ně osobně, ale i pro celou školu fatální následky.
To však vůbec neznamená, že by gymnázium bralo tehdejší změny zcela pokorně. Studenti se například zúčastnili listopadové demonstrace v roce 1939. Mezi devíti zástupci vysokoškolských studentů popravenými v ruzyňských kasárnách byl i profesor této školy Jan Weinert. Studenti i profesoři byli zapojeni do odbojové práce, na škole pracovala odbojová organizace Černý lev, která měla napojení na širokou síť odboje v Čechách i na Moravě. Někteří studenti byli členy komunistické skupiny Předvoj. Kromě Jana Weinerta, jehož osobnost připomíná pamětní deska ve vestibulu školy, mělo gymnázium i další hrdiny: dva absolventi z roku 1944 Jaroslav Dvořák a Karel Bärtl byli popraveni 2. května 1944 v Terezíně. 7. května 1945 padl v revolučních bojích student sexty Miroslav Lhoták.
V posledních letech války byli studenti vyšších ročníků nasazováni na nejrůznější práce (skládání brambor, uklízení sněhu, kopání zákopů), od února 1944 bylo přerušeno vyučování na několik dní v měsíci. Obnoveno bylo až 24. května 1945.
Výuka v letech 1945 a 1953 byla nesena snahou jednak umožnit studentům, kteří byli za okupace vyloučeni, urychlené dokončení studia, jednak pomoci získání středoškolské vzdělání studentům z dělnických rodin.
V roce 1953/1954 byly zřízeny jedenáctileté střední školy. Michelská škola fungovala v Ohradní do roku 1960/1961. Jedenáctiletky jsou pak změněny na dvanáctileté střední školy a střední škola se z stěhuje z Ohradní do budovy v Budějovické ulici. V Ohradní zůstává škola základní. Tím kolotoč stěhování ale nekončí...
Přestěhování bývalého gymnázia E. Krásnohorské do budovy v Michli
V červnu 1964 je do budovy v Ohradní ulici v Michli umístěna střední všeobecně vzdělávací škola z Braníka Školní ulice, tedy škola, kam už dříve bylo přestěhováno v roce 1953/54 bývalé dívčí gymnázium Elišky Krásnohorské z Vodičkovy ulice. A tady se kruh vysvětlování nově přijatého názvu naší školy uzavírá. Naše gymnázium je tedy pokračováním gymnázia Minerva založeného Eliškou Krásnohorskou, pozdějšího Prvního městského reálného gymnázia Krásnohorská.
V našich sbírkách a knihovně najdeme mapy, modely a knihy se vzácnými razítky Dívčí škola rok 1890 nebo razítka gymnázia Krásnohorská. Prostřednictvím těchto tichých společníků k nám neustále promlouvá historie a upozorňuje na jednu drobnou ženu, která v 19. století měla v sobě tolik sil a entuziasmu, že přemohla rakouskou byrokracii a zasloužila se o založení prvního českého dívčího gymnázia.
Škola prochází v době 80. a 90. let mnoha změnami, neboť je ovlivněna jednak politickými událostmi, jednak systémovými změnami školského systému.
Nemůžeme nevzpomenout událostí 17. listopadu roku 1989 a reakcí studentů i profesorského sboru. Škola se připojila k protestní stávce vysokoškoláků a herců již 20. 11. 1989 a od úterý 21. 11. 1989 se nevyučovalo. Situace ve školství nebyla tak jako v celém státě jednoduchá. Na jedné straně tlak komunistického ministerstva školství, které se snažilo dosáhnout ukončení stávky, tlak ze strany některých rodičů, kteří se obávali o své děti, a na druhé straně víra studentů, ale i mnohých pedagogů, že končí komunistická totalita a Československo se stane svobodným demokratickým státem. Ve středu 22. 11. bylo odesláno příslušným školním orgánům, tisku a vysokoškolskému stávkovému výboru Prohlášení pedagogických pracovníků gymnázia v Ohradní ulici, v němž byl vysloven rozhodný nesouhlas s brutálním zákrokem policie na Národní třídě. Po jmenování nové vlády, kde z dvaceti křesel bylo obsazeno komunisty patnáct, odeslali pracovníci naší školy školským orgánům i tisku projev nespokojenosti s tím, že ve složení nové vlády se vnitropolitické změny prakticky neprojevily. Dosavadnímu řediteli prof. Františku Hřebíkovi byla vyslovena důvěra, „něžná“ revoluce skončila a gymnázium v Ohradní vstoupilo do školního roku 1990/1991 za zcela nových podmínek. V tomto školním roce došlo k získání statutu víceletého gymnázia, od 1. 1. 1991 se gymnázium stává samostatným právním subjektem.
V roce 2002 byl škole přiznán název Gymnázium Elišky Krásnohorské a ve vestibulu budovy byla odhalena Elišce Krásnohorské pamětní deska. Snahou gymnázia je zachovat kvalitu a dobré jméno školy, k níž se rádi hlásí četní absolventi, nejen ti, kteří celé své studium mají spojené s budovou v Ohradní, ale i ti, kteří vinou reforem studovali v Ohradní a absolvovali v Budějovické, či studovali v Braníku a absolvovali v Ohradní.